Historie
V které době byla ves Sobkovice založena, z čeho byl pro její pojmenování odvozen název, není zatím dosud nic známo.
O názvu Sobkovice jsou úvahy a domněnky, že pojmenování mohlo být odvozeno z činnosti prvních osídlenců, kolonistů v této oblasti Orlických hor a sice, že první políčka si museli sami sobě vykopat nebo rozkopat, čili, že vznikl spojením slov sobě-kopání, Soběkopice, později snad Sobkovice. Další domněnka a to pravděpodobnější o vzniku názvu obce, je že mohl být odvozen od osobního jména Sobek, některého z prvních osídlenců. Ves lidí Sobkových. Že tato jména existovala již za pradávna, svědčí záznam u Vyšehradské kapitoly, kde okolo roku 1088 působil Munisterialis ecce Sobek (nižší duchovní funkcionář). Obec Sobkovice je též někde uváděna Sobkowicze nebo lidově Sobkojce. Pověst udržovaná mezi lidmi, že pojmenování vsi vzniklo od činnosti prvních obyvatel, že lovili soby, je nepravděpodobná.
V pátém století přišlo do Čech více kmenů slovanských. Že krajina východních Čech byla původně slovanská – česká, svědčí o tom ryze české názvy obcí i dnešního tak známého pohraničí, Těchonín, Celné, Mladkov, Králíky, Orličky, Čenkovice a další, které byly později z větší části germanizovány a do odsunu Němců v roce 1945 – 1946, osídleny Němci.
První český kronikář Kosmas vypravuje, že Slavník, otec sv. Vojtěcha v 10. století sídlil na Libici nad Cidlinou. Byl držitelem kraje, jehož hranice k východu byla Litomyšl až k potoku Svitava a k půlnoci Kladsko, při řece Nise až k Slezům. (Kladsko do roku 1742 české). Dá se předpokládat, že zdejší kraj jeho vládě náležel a že byl již tenkrát částečně osídlen.
Jednalo se o odvěký pohraniční hvozd, majetek to zemský.
Historici a archeologové už dávno přebírali místní jména vsí jako pomůcku ke zjišťování období postupu osídlení. Podle nich v 6. – 10. století vznikla čelední jména vsí koncovkou na – ice. Podle historika H. Jirečka (Šmilaner Vl. – osídlení Čech) se zakládaly české vesnice se jmény koncovkou na -ice do 10. Století. Polští historikové je kladou v Polsku do 5. – 6. století.
Okolnost, která mohla mít vliv na vznik vsi Sobkovice může být domněnka, že tímto krajem vedly stezky do nedalekého Slezska a Polska přes Klodský průsmyk. Jedna taková stezka mohla vést z Jablonného (Gablony) podél řeky Tichá Orlice přes Těchonín, Mladkov do Kladska přes Králíky na Severní Moravu. Druhá taková stezka mohla jít od tvrze Orlice neb Kyšperka přes dnešní Mistrovice ke Sloupku, přes Borky a Faltusův kopec směrem na Mladkov a Králíky. Této stezce se mohlo říkat Kladská. Do roku 1904, nežli byla postavena silnice přes Sobkovice a silnice z Nekoře na Studené, Celné vedla od dnešní státní silnice od Sloupku přes Borky, Faltusův kopec na Studené, které se ještě do nedávna říkalo „stará silnice“. Mohla to být pokračovatelka výše uvedené pradávné stezky Kladské. Z historie je známé, že podél takových cest a kde k tomu byly životní podmínky, jako voda, vznikly osady. Není proto vyloučeno, že i Sobkovice mohly takto vzniknout.
Pokud jde o období, v kterém století ves Sobkovice asi vznikla, byly ještě donedávna domněnky, že to mohlo být období po 30 ti leté válce v roce 1650.
Tehdy tato krajina patřila pod panství Kyšperecké (dnešní Letohradské). Tehdejší majitel panství hrabě Vitanovský, aby zvýšil svých statků založil v roce 1670 nové vsi Studené a Vitanov. Předpokládalo se, že někdy v této době k založení i vsi Sobkovice. Avšak studie místních záznamů o stavbě kostela záznamů ze školní kroniky, vedené od roku 1836 a jiných vedlo k závěrům, že ves Sobkovice musela vzniknout již mnohem dříve před třicetiletou válkou. Svědčila o tom např. ta skutečnost, že ves měla pravděpodobně od pradávna vždy obyvatele české národnosti, že se nikdy neponěmčila. I když se připouští, že snad Němci jednotlivci se do obce přistěhovali, kde bydleli a že se počeštili.
Dle uvedených skromných odhadů dá se předpokládat, že ves Sobkovice ve svém prvopočátku a později patřila pod panství Žampašské, případně pod panství pánů z Potštejna. Sobkovice byly pravděpodobně okrajovou vsí panství, protože sousední ves Jamné, Jablonné náležely od roku 1304 pod panství Zbraslavské, později panství Lanšperské. Hranicí mezi uvedenými panstvími tvořila řeka Tichá Orlice. Byla to též hranice mezi děkanátem a župou Kosteleckou a děkanátem Litomyšlským později Lanškrounským.
V roce 1574 bylo prodáno zboží kyšperecké Janu mladšímu z Valdštejna. Po jeho smrti v roce 1599 dostal panství Adam Valdštejn na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích rada a komorník. Hospodářské podnikání Valdštejnů obohatilo Kyšperecký statek a další 3 dvory a sice ve vsi Sobkovice, Těchoníně, a u Verměřovic. Kde se v Sobkovicích nacházela výsadní rychta později panský dvůr, nedá se přesně určit. Snad to bylo stavení s pozdějším číslem 67. největším to statku na počátku 18 století.
V roce 1601 prodal tvrz Kyšperk s dvorem poplužním i jinými dvory, městečko, vsi Jankovice, Rotnek, Lukavice horní i dolní, Nekoř, Šedivec, Sobkovice, Mistrovice, Lubník, Těchonín, Celné, Vlčkovice a České Petrovice Jiřímu Stumbergerovi ze Štumberka na Kaffenberku a Tramberku.
V roce 1651 bylo panství Kyšperecké včetně jmenovaných vsí prodáno Adamu Mikuláši Vitanovskému z Vlčkovic. Vitanovský byl hejtmanem Hradeckého kraje.
Od roku 1717 držel panství Ferdinand Markvart, hrabě z Harach, později Jan z Bredova. V roce 1834 panství zdědila jeho vnučka Terezie, hraběnka Nimptschová. Posledními majiteli Kyšperka až do roku 1948 Stubenberkové, kteří ho získali sňatkem s Annou Nimptuschovou.
